Populista není jen nálepka

Často se setkávám s tím, že lidé vnímají slovo populista jako negativní nálepku udělovanou médii, případně jako označení člověka, který lidem slibuje to, co chtějí a nechápou, proč by to v demokratické společnosti byl problém.

Je to ale opravdu tak, je tohle skutečně to, co slovo populista znamená?

Pro odpověď budeme muset cestovat víc jak 2000 let proti proudu času a mnoho kilometrů na jih, do Říma období pozdní republiky. Římská republika nebyla z dnešního pohledu příliš politicky ideální uspořádání. Funkce jednotlivých orgánů a shromáždění se v čase dost živelně měnily, bohatí měli nepokrytě moc ve svých rukách způsobem, který by dnes nikdo neakceptoval a nepsaná společenská pravidla tohle ještě podporovala.

Pozdní období republiky bylo formováno převážně dvěma vlivy. Územní růst a prakticky nekončící válečné konflikty. Díky neprofesionálnímu charakteru tehdejších legií (mluvíme ještě o době před reformami z období Gaia Maria) dopadalo na střední třídu majetných občanů silně finanční břemeno války a nebylo tak vůbec neobvyklé, že se muž vrátil z několik let trvajícího tažení domů a zjistil, že se jeho rodina během jeho nepřítomnosti silně zadlužit nebo prodat většinu majetku. Naproti tomu politicky mocní a bohatí občané dokázali využít svoji pozici k tomu, že zisky nových území se soustředily v jejich rukách. Společnost tak začínala být neúnosně ekonomicky i politicky rozdělená.

Do této arény vstupují některá z nejznámějších jmen antických dějin. Lidé, kteří svoji rétorikou a sliby radikálních změn dokázali strhnout davy a získat moc. Moc, kterou pak pod záminkou podpory lidu využívali k ignorování platných zákonů i zavedených zvyků.  Bratří Gracchové, Gaius Marius nebo i Julius Caesar měli společné to, že se opírali o lid jako nejvyšší zdroj moci i práva a to až do takové míry, že do politiky bylo vneseno násilí a pouliční boje. V této chvíli nemá moc smysl hodnotit, jaká byla jejich úloha v dějinách a jestli zanechali pozitivní nebo negativní odkaz. Na jednu stranu reagovali na existující problémy, na druhou stranu jimi zvolené metody byly přinejlepším sporné.

Kdo je tedy populista?

Jaké jsou jeho znaky a proč to není jen negativní nálepka bez obsahu? Už od výš zmíněných dob se populista vyznačuje především snahou rozdělit společnost. Vyzdvihuje ty malé a ctnostné dole a staví je proti zlým, neschopným a zkorumpovaným nahoře. Vychází z černobílého vidění světa a vrážením klínu mezi politické elity a občany se snaží získat podporu. Stejně jako výše zmínění pánové může mít na zřeteli existující problém, který se snaží řešit, ale cíleně přispívá v rozkolu ve společnosti. Tvrdě se vymezuje proti kompletní současné politické elitě a často i legislativnímu nebo politickému systému a nabízí radikální až revoluční změny.

Je tedy populista nebezpečný?

V dnešní demokratické společnosti jednoznačně ano. Problémy je třeba řešit dialogem a ne tím, že se zextremizuje část společnosti, která si prosadí radikální řešení. Zavedené ústavní pořádky mají svůj smysl a mají nás chránit před vznikem novodobé diktatury. Vládnoucí elity by měly podporovat ve společnosti dialog a ne ji rozdělovat a čím větší problém je, tím větší by měla být celospolečenská shoda v tom, jak jej vlastně řešit.